Otázka, která nemá jasnou, správnou ani špatnou odpověď, ale pokládá si ji nesčetně párů. Jedináček může nechtít mít jedináčka a někdo, kdo vyrůstal ve velké rodině bude mít naopak cíl mít jedináčka. Jako většina věcí, i zde jsou pozitiva a negativa. Platí rčení "jedno dítě, žádné dítě?"
Následující řádky pramení z mé vlastní zkušenosti, pocitů a názorů, které mohou některé inspirovat, vést k zamyšlení, jiné odradit a někoho se vůbec nedotknou.
28.9.2021, tedy dva měsíce a jeden den před mými 35. narozeninami, se nám narodil třetí potomek. První dcera je narozená 09/2015, syn 11/2018 a druhá (POSLEDNÍ) dcera 09/2021. S manželem jsme se od začátku bavili o třech dětech. On má dva sourozence, já čtyři vlastní plus ještě nevlastního. Myšlenka jedináčka nás nikdy nenapadla. S mými sourozenci (se kterými jsem vyrůstala) máme věkový rozdíl 3; 6; 17 a 19 let. Jsem nejstarší. Když mi bylo 21, byla jsem rok v USA jako AuPair, kde jsem se starala o dvouletá dvojčata. Žádná z těchto skutečností na mě nezapůsobila jako antikoncepce. Naopak, vždy jsem po dětech toužila.
Jaké otázky respektive odpovědi na ně, nás dovedou k rozhodnutí a počtu dětí? V neposlední řadě se řeší finance, pak náročnost a možnosti prostoru. JIné otázky vzejdou následně, když už jsou děti na světě. Logistika, hlídání, čas na relax a odpočinek, potřeba seberealizace rodiče a nespočet dalších.
Začala bych od konce. Nesouhlasím s tím, že "jedno dítě, žádné dítě." Pokud nemáte dítě, jste maximálně flexibilní, plány můžete velmi často měnit. O víkendu respektive o volných dnech si vstáváte kdy chcete a děláte co chcete. S jedním potomkem, už máte závazek, kterému prakticky vše přizpůsobíte a často musíte změnit protože... Ovšem rozdíl jestli jedno nebo více dětí je znatelný avšak s přibývajícím počtem se rozdíl ztrácí.
První těhotenství jsem měla na vše čas a hodně odpočinku. U druhého jsem využívala poledního spánku dcery a měla jsem tedy relativně dostatek odpočinku a času bylo poměrně dostatek. Třetí těhotenství už bylo poměrně odlišné. Po fyziologické stránce ne, ale čas na odpočinek už vlastně moc nebyl, syn sice spal, ale můj čas patřil dceři. Velkým faktorem je tedy i věkový rozdíl, který se tak trochu dá ovlivnit. Pokud jsou od sebe děti krátce, je náročný začátek, ale po pár letech je to snazší. V našem případě, máme s miminkem pomocníka, teď dva, ale zas chvilku trvá, než jsou opravdovými parťáky. Roli hraje i pohlaví, ale to v 99% neovlivníte (malé procento se ovlivnit dá, ale to už je otázka genetiky v případech, kdy se přenáší genetická vada, ale tento článek má jiné téma).
Není cílem a neberte to jako propagaci mít více než jedno dítě. Jsou páry, které jsou šťastní za to, že mají "alespoň" jedno dítě. Jiní už nemohou, zdravotní riziko dalšího těhotenství je veliké, nebo jim jen odpovědi na různé otázky dali odpověď, že jedno dítě je akorát.
Můj osobní názor je, že je jedno jestli máte jedno, dvě, .... deset dětí. Důležité je, aby vyrůstaly milované a cítily to.