Některá témata spojená s těhotenstvím a mateřstvím nemusí být příjemná. Některé z nás znají otázky typu „Ty nechceš miminko?“ „Kdy už budu babičkou?“ „Teď je řada na vás.“ a situaci, kdy se nedaří a v okolí potkáváte samé nastávající maminky, kamarádky jsou v očekávání dalšího potomka. Druhá strana to (až na výjimky, které se bohužel najdou) nemyslí zle. Většinou vůbec netuší, s čím se dotyčná potýká.
Problémy s otěhotněním nebo neplodnost je pro mnohé tabu a ostuda. Znám příběhy takových žen a spousta z nich by byla a určitě bude báječnými maminkami a jejich cesta je dlouhá a trnitá. Člověk si kolikrát říká, když vidí, nebo slyší příběhy okolo, proč někteří mají děti a několik a tahle báječná ženská se ještě nedočkala. Těmito řádky bych chtěla podpořit ty, které se trápí, nebo váhají s návštěvou kliniky. Jedná se o součást života mnoha žen a nenechme se touto komplikací zdeptat.
Řešením bývá návštěva CAR (centrum asistované reprodukce). Po vstupních vyšetřeních je doporučena léčba. Nejjednodušší je IUI (inseminace) a nejnáročnější IVF (umělé oplodnění). Dle zjištěných příčin je pak léčba méně či více náročná. Zdravotní pojišťovny se na léčbě podílejí, přesto však může spoluúčast dosáhnout desetitisíců v rámci jednoho pokusu.
Na dalších řádcích se otevřeně podělím o svůj příběh.
První dcera se nám narodila 14 dní před prvním výročím svatby v září 2015. Otěhotnění bylo poměrně rychlé, těhotenství bezproblémové a vždy jsme chtěli větší rodinu. Nechali jsme vše na přírodě a užívali si snažení Jednoho dne, jsem začala mít bolesti na hranici podbřišku a po konzultaci se zdravotní sestrou (mojí mamkou), jsme uložili dceru, předali chůvičku a vyrazili na pohotovost s podezřením na zánět slepého střeva. Po vyšetření na chirurgii, kde neshledali žádný zánět, mě ještě odeslali na gynekologii. Jedna z prvních otázek, zda nejsem těhotná – ne nejsem, byla jsem uprostřed cyklu. Nález nevypadal nijak dramaticky, ale byla mi nabídnuta hospitalizace k dovyšetření. Vyšla jsem ven a konzultovala s manželem. Shodli jsme se, že vzhledem k naší aktuální snaze, bude lepší zůstat. Proběhl odběr krve, ze kterého vyšlo, že těhotná jsem, ale v děloze nic není. Ráno tedy lepší UTZ a odhalen zvětšený vejcovod a jasné rozhodnutí operace, která proběhla do tří hodin od tohoto vyšetření. V propouštěcí zprávě jsem si přečetla „doporučení konzultace v CAR. V ten moment jsem nechápala. Je mi přece 30, jedno dítě už mám, já přece nepotřebuji asistenci. Chvilku trvalo, než jsem si uvědomila, že je lepší si nechat pomoc, než se „zbytečně“ snažit. Objednali jsme se do centra a začalo kolečko vyšetřeních, na základě, kterých proběhl první pokusy inseminace a po neúspěších jsme přistoupili k celému IVF procesu. Měli jsme štěstí, vyšel hned první pokus a v listopadu 2018 jsme se rozrostli o dalšího člena, tentokrát syna. V roce 2020 jsem otěhotněla přirozeně, ale velmi brzy přišel potrat. Následně jsme si dvakrát jeli pro „mrazáčky“ (slangově zmražená embrya). Jeden pokus byl neúspěšný a druhý vlastně také, jen s daleko smutnějším koncem, neboť raná ztráta proběhla přesně přes vánoční svátky. Tehdy jsem si uvědomila, že jsme šťastná rodinka, máme dvě zdravé a šikovné děti a tak to má prostě být. Vše hodila za hlavu, připravovala se na návrat do práce a někdo se nahoře smiloval a v říjnu 2021 mám termín našeho třetího a tentokrát opravdu posledního potomka.